Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Eckhart Tolle - Moc přítomného okamžiku

17. 8. 2009

Kniha o duchovním osvícení

 

Obrázok

 

Evangelium moderního mystika nám ukazuje brány do věčné přítomnosti a nabízí nám transcendentní pravdy, které nás osvobodí.
Srozumitelně podaný výklad obtížně pochopitelného stavu "bytí v přítomnosti", kdy ztrácí minulost i budoucnost svou sílu.

Při čtení této knihy se budeme muset vzdát analytického myšlení a svého falešného já, které je produktem naší mysli. Mnoho z nás učiní nové objevy: nejsme svou myslí; můžeme se zbavit duševní bolesti; autentickou sílu najdeme, jakmile se vzdáme přítomnému okamžiku. Dovíme se také, že jedním z klíčů k dosažení vnitřního klidu je naše tělo, stejně jako ticho a prostor kolem nás. To jsou brány, jimiž můžeme vstoupit do přítomnosti, kde neexistují žádné problémy. V přítomném okamžiku najdeme své skutečné já a hlubokou vnitřní radost. Pouze v přítomném okamžiku si uvědomíme, že už jsme úplní a dokonalí.

 

 

z úvodu knihy:

Ačkoli jen málokdy přemýšlím o minulosti, rád bych vám řekl, jak jsem se stal duchovním učitelem a jak vznikla tato kniha. Do svých třiceti let jsem žil v téměř ustavičném strachu a sebevražedné depresi. Dnes mám pocit, jako bych hovořil o nějakém minulém životě nebo o životě někoho jiného. Jedné noci krátce po svých devětadvacátých narozeninách jsem se probudil s pocitem naprosté hrůzy. S podobnými pocity jsem se tehdy probouzel často, ale tentokrát to bylo mnohem intenzivnější než kdykoli předtím. Noční ticho, nejasné obrysy nábytku v temném pokoji, vzdálený hluk projíždějícího vlaku -to všechno mi připadalo tak cizí, tak nepřátelské a tak naprosto nesmyslné, že jsem začal nenávidět život. Ze všeho nejvíc jsem nenáviděl svou vlastní existenci.

Proč žít v takovém utrpení? Proč neustále o něco usilovat? Cítil jsem, že hluboká touha po sebezničení, po neexistenci začíná převažovat nad mou instinktivní touhou žít. „Už dále nemohu žít sám se sebou." Tuto myšlenku jsem si v duchu stále opakoval. Pak jsem si náhle uvědomil, jak je ta myšlenka podivná. „Jsem jeden nebo dva? Jestliže nemohu žít sám se sebou, pak musíme být dva. Já', které odmítá žít s tím druhým .já'. Je možné, že jen jedno z nich je skutečné."

Toto náhlé uvědomění mě tak ohromilo, že jsem nebyl schopen myslit. Byl jsem při plném vědomí, ale všechny myšlenky zmizely- Cítil jsem, že jsem vtahován do jakéhosi víru energie. Ten pohyb se stále zrychloval. Začal jsem se třást strachem. Jakoby z nitra své hrudi jsem uslyšel slova: „Ničemu se nebraň." Měl jsem pocit, že jsem vtahován do naprosté prázdnoty. Tato prázdnota však byla spíš v mém nitru než v okolním světě. Najednou můj strach zmizel a já se do té prázdnoty ponořil. Nic dalšího si nepamatuji...

 

 

 

 

 

 
Reklama

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.