Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Příběh o nejvyšším božském poznání

3. 4. 2009

Kdysi dávno, na čirém úpatí všech věků, se sešel sněm Bohů, aby zvážil, kam
ukrýt před člověkem nejvyšší ze všech božských tajemstí. První promluvil Bráhma
Stvořitel:"Myslím, že nejlépe bude, skryjeme-li je na vrchol Himaláje. Její
mrazivou strmost člověk nikdy nezdolá".
Ale Bohyně Kálí - která stejně jako vždycky byla nejchytřejší ze všech -
nahlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, pousmála se a
řekla:"Varuji Tě,můj božský druhu. Posvátná Himaláj, pravda, je dosti strmá, ale
člověk je bystrý a tuze zvídavý. A já Ti pravím, že již velmi brzy, za několik
znepokojivě krátkých miliard lidských roků, dobude člověk nejpříkřejší horu
světa. A co pak bude s naším tajemstvím?"
Druhý se pak ujal slova moudrý Višnu Zachovatel a poněkud podrážděně
prohlásil:"Doufám, že víš co mluvíš, milá Kálí. Pak tedy mám jiný návrh: spusťme
své tajemství na dno oceánu. Jeho dusivou hloubku člověk nikdy nezdolá."
Ale Bohyně Kálí opět nahlédla do své kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad,
pousmála se a řekla:"I Tebe varuji, můj božský příteli. Oceán, pravda,je hluboký
a temný, ale člověk je vskutku velmi zvídavý. Uběhne pár prchavých miliard
lidských roků a jeho plavidla už dosáhnou dna moří. A co bude pak s naším
tajemstvím?"
Třetí, už značně rozzloben, promluvil sám Šiva Ničitel. "Kálí vždycky dělá jenom
zmatky! Ale budiž, třeba na tom něco je. Potom nám nezbude, než skrýt tajemství
na Měsíc! A ať se Kálí neodváží tvrdit, že se člověk dostane až na Měsíc!"
"Já velmi lituji, že zdržuji chod božské rady", odvětila Kálí, "ale i Tebe, můj
milý, musím varovat. Chladná Luna, pravda, je vzdálená a pustá, ale Vy pořád
nechápete, jak moc je člověk zvědavý. Už za křehký okamžik miliard lidských roků
přistane člověk na Měsíci -a co pak bude s naším tajemstvím?"
To už bylo na tři Bohy příliš! Rozlíceni svatým hněvem vrhli se na nebohou Kálí
a jeden přes druhého křičeli:"Už máme dost Tvých zpupných řečí, Kálí. Jsi-li tak
chytrá, jak se tváříš nuže, sama nám řekni, kam ukrýt naše božské tajemství?"
Ale Kálí už dávno předtím pohlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí
vpřed i vzad, na dotaz byla připravena, sladce se usmála a odpověděla:"Mí drazí
druhové! Mám návrh: ukryjeme je přímo do č l o v ě k a ! A já Vám ručím za to,
že člověk - který je opravdu moc zvědavý a bystrý - v jeho hledání zleze
vrcholky nejstrmějších hor, potopí se na dno oceánu, proletí za ním celý
nehostinný vesmír ...ale aby je hledal sám v sobě, na to doopravdy hned tak
nepřijde!"
Bohové zvážili její řeč a pak ji uposlechli.
A jak Kálí řekla, tak se stalo - a božské tajemství je dosud tajemstvím.

 
Reklama

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

sila

(Suesy, 14. 4. 2010 14:45)

tak toto bolo naozaj super!