Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Příběh Země

16. 8. 2010

Jsem Země a mám masku lidské tváře. Já i člověk máme spoustu tváří. Některé bývají hodné, jiné zlé. Jsme jedné krve. Abyste mě lépe pochopili, něco vám budu vyprávět:
Když jsem byla ještě mladá, nebyl na mně žádný život. Byla jsem pustá a prázdná. Začalo mi být samotné smutno. A bylo mi tak smutno, že jsem se rozplakala. Slzy stékaly po mé tváří a pomalu tvořily kaluže, řeky, jezera, až utvořily moře. Začali vznikat malý tovřečkové, potom větší a větší až se vyvinul člověk. Tak jsme se všichni společně radovali a pomáhali si.
Potom mi ale lidé začali ubližovat. Házeli všude odpadky, káceli stromy, znečištovali řeky a moře. Zabíjeli zvířata potom i sebe navzájem. Už nemám síly dále příběh vyprávět. Těžce se mi dýchá. Kolem mne je smog a šero.
Chtěla bych s lidmi zpívat píseň o našem kamarádství, ale už si na ni nemuhu vzpomenout ...

 
Reklama

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.